Ani mi nepříjde, že jsem tady tak dlouho nepsala. Každopádně tento článek bude o mém nejtěžším rozhodnutí, které musím podniknout.
Takže
Tenhle článek rozdělím na dvě části. První bude o mé návštěvě doma v ČR a druhá opět o Španělsku.
NÁVRAT
Takže nastal
Dneska jsem se po dlouhé době vydala do obchodu a poprvé od doby co tu jsem, jsem se cítila hrozně. Nenamalovaná, s neumytou hlavou, se zalepenýma očima a k tomu s fialovýma botama k růžové bundě jsem se cítila opravdu neodolatelně.
Tak a je to tady, včera to byl přesně měsíc co žiju ve Španělsku. Ani upřímně nevím, jak popsat všechny pocity které cítím... Předně bych to rozdělila:
1.Rodina:
A je to tady, úterkem jsem začala navštěvovat školu, tedy přesněji hodiny španělštiny. Zvolila jsem skupinu B, což je skupina, která by měla být pro lehce pokročilé. Pořád mi hlavou běželo jestli jsem neměla jít do úplných začátečníků, a co když všichni na tom budou mnohem lépe než ja, co když budu pozadu když hodiny začaly
Rozhodla jsem se napsat článek o PRO a PROTI života v zahraničí. Samozřejmě je to hodně individuální a záleží na člověku samotném. Ale toto je o tom, jak to vidím já.
PRO:
Tak je za mnou první týden v nové rodince.. No co k tomu říct, snad jen to, že můj pobyt v UK před 4 lety byl mnohem jednodušší. Myslím to z hlediska adaptability.. nečekala bych to tak brzy, ale první 2 dny byly příšerné... ani neumím vyjádřit jak se mi tak moc stýská po rodině a přátelích..
Navážu tam, kde jsem skončila minule a to tedy při mém cestování... Dorazila jsem do Prahy, kde mě již čekala sestřenka a společně jsme našly Janičku, která nás vzala na oběd a potom na letiště.. Jsou to moje holky zlaté. J Na letišti to bylo v pohodě a já udělala papa česku, minimálně na půl roku..
Tak přišel den D a já sedím ve vlaku směr Praha hlavní nádraží. Tam mě již bude očekávat sestřenka a kamarádka, která mě posléze hodí na letiště.
Máme v plánu obídek a nějaké to poslední kafíčko v ČR. No co říct, nervózní zatím moc nejsem, uvidíme co budu říkat, až budu sedět v letadle :D