První měsíc

Tak a je to tady, včera to byl přesně měsíc co žiju ve Španělsku. Ani upřímně nevím, jak popsat všechny pocity které cítím... Předně bych to rozdělila:

1.Rodina:

Rodinka je prostě suprová a myslím, že oproti Anglii jsem měla opravdu štěstí. Laura je naprosto úžasná ženská. Je to taková napůl druhá mamina a napůl kamarádka. Někdy klábosíme, jako bychom se znaly x-let. Nedávno jsme asi hodinu pomlouvaly mužské :D Je fakt strašně fajn. Alberto je taky moc fajn. Vůbec se nedivím, že dělá policajta, protože na něm jde vidět ta přísnost, ale jinak je pohodář. No a pak samozřejmě Carlota. Upřímně ten první týden byl pro mě velmi náročný. Já vím, že jsou pro ni byla cizím člověkem a ještě k tomu jsem na ni mluvila úplně jiným jazykem, ale řekla jsem si, že počkám do konce listopadu a jestli se to nezlepší, tak že si promluvím s Laurou, zda by nebylo lepší naši spolupráci přerušit... Věřte nebo ne, dneska je to prostě luxusní. I když se pořád občas tváří rozmazleně, myslím, že mě miluje :D A já miluju ji. Je to prostě můj malý andílek, možná k ní mám tak blízko, že je úplně stejná jako já... Možná i to byl důvod, proč jsme se tak dlouho nemohly smířit. Stále s tím lehce zápasíme, ale musím přiznat, že se už rozpovídala a opakuje po mě anglicky. A rovněž jsem zjistila, že když s ní občas prohodím pár vět španělsky, tak mě respektuje mnohem více.

2. Škola

Jak víte, začala jsem chodit do školy do pokročilé španělštiny. No bylo to super, hned na druhé hodině jsem poznala další holčiny, ale na třetí hodině se mi začalo přitápět pod zadkem. :D Brali jsme číslovky a čas a řeknu Vám, že tak jak jsem s tím zápasila v Aj, tak teď to byl doslova horor. Vážně jsem se modlila, ať ta hodina už skončí. Myslím, že to byla nejhorší hodina vůbec... Ale na druhou stranu musím říct, že za ty 3 týdny jsem se naučila španělsky mnohem více než za rok anglicky. J

3.Kamarádi

Nikdo nemá rád samotu a já už vůbec né. Proto jsem byla nejšťastnější , když jsem poznala ve škole Becky, je z UK a dělá taky au-pair a díky ní jsem poznala další holky. Lisa pracuje jakou au-pair a je z Německa, Deborah pracuje v cukrárně a jako jediná je odsud a poslední je Raphaela, která je z Brazílie a pracuje v kavárně. Jsou to strašně super holky. Jeden víkend jsme slavily narozeniny od Raphaely a bylo to strašně fajn. Dostaly jsme pinchos (což jsou něco jako jednohubky), pivo a vynikající čokoládový dort.

Minulý víkend jsme zase byly na oběd, kafe a zakončily jsme to představením pro děti – Petr Pan. Bylo to moc pěkné. Tenhle víkend jsme měly naplánovanou návštěvu Bilbaa, které je odsud asi hodinku cesty autem, ale bohužel jsem nemocná, tak to budu muset odložit. Každopádně jsou holky zlaté, mluvíme španělsky a přestože se jako jediná učím španělštinu pouze několik měsíců a holky x-let, tak si myslím, že to není nejhorší. Alespoň holky mě chválily :D

4. Mužští

No co k tomu dodat, jak většina ví, španělé jsou opravdu krásní a hrozně akční. Ať už jde o surfaře, běžce, cyklisty atd.. sportuje tu snad každý. Jen ještě nějak nebyla příležitost je poznat. Zatím jsem obdržela 2 nabídky na rande a obě od černochů. :D Uvažuju o tom, ale přece jen bych šla radši na rande se španělem, když už jsem ve Španělsku. No uvidíme.

Tak či tak, jsem tady spokojená a doufám, že to tak půjde i dál. Za chvíli máme Vánoce, tak se máme na co těšit.