Miluju tohle místo

Dneska jsem se po dlouhé době vydala do obchodu a poprvé od doby co tu jsem, jsem se cítila hrozně. Nenamalovaná, s neumytou hlavou, se zalepenýma očima a k tomu s fialovýma botama k růžové bundě jsem se cítila opravdu neodolatelně. :D 

Ale tady to prostě nikoho nezajímá, tady Vás nikdo nesjede pohledem s otázkou v očích: "Proboha co to máš na sobě a jak to vypadáš?"
Nikdo tady totiž takové prkotiny neřeší... V Česku bych si takhle nedovolila vylézt na ulici, ale tady je to podivně uspokující.
Celkově jsou tady věci mnohem jednodušší. Nikdo se s Váma nehádá, když Vám něco dlouho trvá, nebo když se nedorozumíte, nikdo se na Vás netrhne.
Všichni jsou neustále ochotní a s velkým úsměvem na tváři se Vám snaží pomoci. 

Ale nejde jen o Španělsko, ale i Anglie, Tunis, Chorvatsko, no prostě všechny země ve kterých jsem kdy byla. Myslím si, že v neochotě a v mrzoutství jednoznačně Česká republika vede. Nevím čím to je, že jsme neustále nespokojení...

Na druhou stranu je pravda, že mi dost chybí ironie a česká mrzutost, ale nad tím převládá pocit spokojenosti. Snažím se, užívat si to kdykoliv to jde :)
Jednou se vrátím zpátky do rodné země, ale je přede mnou ještě dlouhá cesta a já věřím,  že si to tady užiju na 100%.